S blížícími se parlamentními volbami v naší malé zemičce a stupňující se volební kampaní stále více rezonuje směřování společnosti, zdaleka ne jenom naší. Americký prezident Joe Biden, tolik oslavovaný tzv. demokratickým, nezávislým tiskem, nám již od jara s několikatýdenními rozestupy ohlašuje další a další úspěchy a vítězství v Afghánistánu, kdy většina ještě zdravě uvažujících lidí, na rozdíl od onoho tzv. demokratického, nezávislého tisku, jen nechápavě vrtí hlavou nad takovou drzostí a projevem neschopnosti. V Evropské unii jsme si na něco podobného již dávno zvykli. Fotogenická předsedkyně Evropské komise, která proslula především svou zásluhou na nebojeschopnosti Bundeswehru z dob, kdy byla ministryní obrany, jeví s celou komisí dojemný zájem o dodržování norem tzv. právního státu a údajné transparentnosti např. v Polsku a Maďarsku, za situace, kdy právní stát v současné Evropské unii již dávno neexistuje. Byl zadušen aktivistickými snahami o zdůrazňování práv menšin, ať již genderových, rasových či majetkových, snahou o znásilnění většinové společnosti ve prospěch menšinových proudů a oklešťování přirozených práv většinových občanů. Útoky na legální držení střelných zbraní, se kterým má Evropská komise zásadní problém, u nás neslavily úspěch. Netoliko další absurdní zákazy, nařízení a omezení. Četl jsem dnes v tzv. demokratickém, nezávislém tisku článek nazvaný „Kde na Novém Zélandu udělali chybu?“. Následuje mudrování, analýzy, metodiky a plány, tak jako vždy. Přitom odpověď je zcela jednoduchá. Stačilo by přestat omezovat řádné občany na právech, která jim vždy náležela a bez problémů (na Novém Zélandu již chytře zvažují zákaz prodeje nožů, který iniciativně začaly předvádět některé obchodní řetězce s odkazem na údajnou bezpečnost svých zaměstnanců, po vzoru např. filmařského průmyslu, kdy evropské historické filmy budou muset taktéž pravděpodobně zaznamenat řadu barevných herců, nejlépe s homosexuálními sklony, aby se správně deklaroval vhodný postoj!) a trvat na jejich dodržování pro každého stejně, takzvané nepřizpůsobivé a nelegální migranty nevyjímaje! A nikoliv, že kvůli bandě pomatených islamistů, jejichž práva na nepřátelskou ideologii jsou úzkostlivě chráněna až do realizace teroristického činu nebo alespoň jeho přípravy, slušní občané nebudou moci vlastnit střelné zbraně, nože a dokonce nebudou mít ani právo se svobodně vyjádřit, protože podle posledních módních trendů v trestním zákoníku již máme po 30 letech opět rétorické trestné činy, za které se navíc dávají nepodmíněné tresty!
Možná by také bylo dobré, kdyby se upustilo od oblíbené praxe vyvážet demokracii do tzv. nedemokratických oblastí, jak se tomu již desítky let děje. Právě to bylo příčinou celého exodu přistěhovalců, ať již se jedná o Irák, Libyi, Sýrii, mnoho dalších států a v neposlední řadě nyní i Afghánistán. Ať si Evropská komise řeší právě tuto odpovědnost, namísto snahy o direktivní plošné přerozdělování následků její politiky. V tomto smyslu těžko nezmínit dlouhodobé sankce proti Rusku. Byly přijaty, připusťme, že důvodně. Ale jak to obstojí ve srovnání například s dlouhodobou politikou Turecka, které od 70. let zjevně protiprávně a násilně okupují část Kypru, nyní dokonce se snahou těžit nerostné zdroje, ohrožují nejen své přímé sousedy, ale celou Evropskou unii přímými provokacemi spočívajícími v organizovaném posílání uprchlíků do EU, což se poslední dobou vyčítá pouze Bělorusku a nově navíc okupují část Sýrie, kde mají dokonce provádět etnické čistky. On i současný vzestup Číny s promyšlenou rozpínavou agresivní politikou, etnickými čistkami a de facto opakovanými pokusy o anexi území rozsáhlejších než Evropa, byl umožněn právě osobami vedoucími EU a v poslední době i USA. I zde se stav toleruje s malými výjimkami. A co náš tzv. demokratický nezávislý tisk? Ten se soustředí na Trumpa, Putina, Zemana, Babiše, dokonce i prostřednictvím jeho zmateného syna. Myslím, že k tomu není potřeba komentáře.
Po divokých, leč svobodných, 90. letech se opět nabízí silné déjà vu socialistické plánované ekonomiky a politiky, nařizování vhodných názorů a postojů, jejich povinná propagace a omezení a postihy pro ty, kdo nesouhlasí. Podnikatelské prostředí je čím dál tím víc komplikováno a omezováno, zvyšuje se všudypřítomný dohled státu nad jakýmkoliv aspektem života, jeví se snaha o absolutní kontrolu nejen podnikatelských, ale všech subjektů pomocí zavedení úplného bezhotovostního hospodaření, právo anonymity je hlubokou minulostí, jsou zrušeny anonymní akcie, ubito bankovní tajemství, zavádí se povinná majetková přiznání, odpovědnost státu za neschopnost při vybírání daní se přesouvá na další subjekty, atd. To vše pod heslem údajné transparentnosti a demokratizačního procesu. Jako bych četl Rudé právo před 33 lety.
Nu zpátky k naší předvolební kampani. I u nás máme tzv. demokratický nezávislý tisk. Sjednocený bojem proti společnému nepříteli. V tomto případě zejména současnému prezidentovi a premiérovi. Nepatřím k fanouškům ani jednoho z nich. Na druhou stranu jsem nikdy nepochopil obviňování z údajného proruského postoje. Ať se již jedná o zdrženlivost v posuzování vražedného útoku na Skripala anebo volání po skutečném objasnění a vyřešení výbuchu ve Vrběticích, než se začne obviňovat. Samozřejmě nelze pominout, že je zde důvodné podezření. Ale to má ještě daleko k rozhodnutí o vině, o kterém bohužel nejen zdivočelí Piráti, ale i tzv. demokratická opozice, měli ovšem už jasno. Smutné je, že tzv. demokratická opozice svůj pravicový postoj omezuje právě jen na útoky na tyto dva představitele státu, mimo jiné řádně zvolené voliči tohoto státu, v případě prezidenta navíc přímou volbou. Ačkoliv mezi ně nepatřím, beru to jako jejich výsostnou urážku, kdy zejména tzv. demokratický nezávislý tisk ukázal svou pravou tvář. Nadějné pokusy jako Trikolóra skončily v propadlišti, kdy si zde různí Kubatové a Rajchlové rozdělují posty způsobem, který s demokracií nemá naprosto nic společného. A kdo nás čeká? No, mimo SPD s nálepkou kontroverze například Šlachta a jeho Přísaha. Bývalý vysoký policista, který si z plošného porušování zákonů a zákonem uložených povinností ze strany policie dokonce udělal reklamu a nutno říct, že vcelku úspěšně. Orgány činné v trestním řízení, především policie a někdy i státní zastupitelství, si z porušování zákonem stanovených povinností mnohdy udělaly praxi, kterou navzájem kryjí. Spoléhaje na nezájem trestních soudů, kterým to může projít a někdy bohužel i prochází. Pád Nečasovy vlády ve smyslu soudem povolených odposlechů na základě nepravdivých a nezákonných žádostí policie, kdy vše skončilo podmíněnými tresty a konečná kvalifikace v žádném případě neodpovídala zákonným podmínkám na odposlech, je jen pomyslnou třešničkou na dortu. V podstatě civilně právně neznalá policie začala ignorovat zákonem stanovená pravidla a povinnosti, vymkla se kontrole a dělá si co chce, mnohdy za tiché podpory dozorujících státních zástupců. To vše pod heslem hledání spravedlnosti. Jaká podobnost s Evropskou komisí. To nás čekají pěkné volby a světlé zítřky.
JUDr. Jiří Solil
